Jak chránit naše psy před uvedenými nákazami?
Základní ochranou proti infekcím je vakcinace. Kritické období je obvykle mezi 6-12 týdnem věku. Pejska nebrat do potencionálně kontaminovaného prostředí, zamezit kontaktu se psy, o kterých nevíte, zda jsou očkovaní. Další prevencí je eliminace stresových faktorů, dietetických chyb, pravidelné odčervování, odstraňování trusu.
Pouze veterinární lékař Vám odborně poradí jaké vakcinační schéma je pro Vašeho psa nejlepší.
Jde především o následující infekční choroby, proti kterým lze psy úspěšně vakcinovat:
- Vzteklina
- Psinka
- Parvoviróza
- Koronaviróza
- Infekční hepatitida psů
- Infekční tracheobronchitida psů
- Parainfluenza psů
- Borelióza (lymeská choroba)
- Leptospiróza
Vzteklina
Vzteklina je jedna z nejobávanějších velmi nebezpečných nákaz zvířat. Atakuje mozek a onemocnění končí vždy smrtí. Psi se mohou nakazit po pokousání od vzteklého volně žijícího zvířete (např. od lišky a jezevce). Jde o velmi nebezpečné onemocnění, poněvadž se může nakazit nejenom řada domácích zvířat, ale i člověk - po pokousání nebo poranění od infikovaného psa či kočky. Proto je očkování proti vzteklině u psů starších 6 měsíců povinné a musí být každoročně obnovováno.
Psinka
Psinka je velmi nebezpečné virové onemocnění psů a norků. Infekce se projevuje v několika formách:
- plicní,
- katarální; postihuje zažívací trakt,
- nervové,
- kožní.
Zvláště vnímavá jsou štěňata, ale onemocnět mohou také starší zvířata. Dostavují se horečky, nechutenství, výtoky z očí a nosu, kašel, zvracení a průjem, netečnost zvířat. Při postižení nervového aparátu vídáme rovněž křeče a často dochází k úhynu nemocných psů. Nebezpečí psinky spočívá také v tom, že i u úspěšně vyléčeného psa se mohou v průběhu života objevovat komplikace (postižení zubní skloviny, tzv. psinkový chrup, postižení kloubů, záškuby různých svalových skupin, epileptiformní záchvaty...). Virus psinky je poměrně citlivý na vyšší teploty, avšak v zimním období může naopak přežívat v prostředí i několik týdnů.
Parvovirus
Parvovirus (obecně nazýván jen "parva") způsobuje vysoce nakažlivé onemocnění psů, které se projevuje zvracením a průjmy a často končí úhynem. Parvovirus nacházíme velmi často v populaci štěňat. Nejčastějším zdrojem viru je kontaminovaný trus, kterým se nakazí jeden pes od druhého. Pasivně se může přenášet parvovirus rovněž kontaminovanou srstí, tlapkami a infikovanými předměty. Potřísněné klece, boty či různé předměty, se kterými infikovaný pes přišel do styku, mohou být rovněž zdrojem viru pro vnímavého psa. Parvoviry jsou navíc extrémně odolné jak proti vysokým a nízkým teplotám, tak i proti většině dezinfekčních prostředků. Jejich přežívání v trusu se odhaduje na roky.
Upozornění!!! Pokud se v domácnosti nacházel pes s klinickými projevy psinky a parvovirózy (nezáleží na tom, zda se vyléčil či uhynul nebo byl utracen) je potřeba i přes důkladnou dezinfekci všech prostor a prostředí počkat s příchodem nového štěněte alespoň půl roku, nebo si pořídit štěně již plně očkované, s dostatečnou hladinou protilátek proti těmto infekcím. V praxi to znamená přivést si dobře naočkované štěně starší 4 měsíců.
Koronavirus
Koronavirus je vedle parvoviru další virus, který je dnes nejčastější příčinou virového průjmu. Může postihovat psy každého stáří, nejčastěji se však vyskytuje u štěňat. Příznaky onemocnění jsou průjmy, zvracení, silná žízeň, nechutenství a celková sešlost. Mohou se vyskytovat také případy, kdy se pes nakazí oběma viry - jak parvovirem, tak koronavirem - najednou. Současná infekce různými viry a přidruženou bakteriální mikroflórou vede často k těžkému zánětu zažívacího traktu a k úhynům.
Infekční hepatitida psů
Infekční hepatitida psů je virové onemocnění postihující především játra. Někdy probíhá onemocnění bez výrazných klinických příznaků (inaparentní infekce). Může docházet k zákalům rohovky, většinou jednostranným, které však mohou po odeznění nákazy bez následků zmizet. Pokud se dostavují klinické příznaky onemocnění, jde o horečku, zvracení, průjem a především o bolesti břicha v krajině za chrupavkou hrudní kosti. Mimo zánětu jater se u chronických případů dostavuje také těžké postižení ledvin.
Infekční tracheobronchitida
Infekční tracheobronchitida (dlouho známé onemocnění pod názvem "psincový kašel") je akutní, vysoce nakažlivé onemocnění, jehož podstatou je infekce komplexem různých virů a bakterií. Jde především o adenoviry, virus parainfluenzy psů, reovirus psů, mohou se přidružit také další viry (např. virus psinky a parvovirus, příp., mykoplazmata). Jako sekundární bakteriální mikroflóra se přidružují mnohé bakterie, které komplikují prvotní onemocnění a zhoršují jeho klinický obraz. Z bakteriální mikroflóry je to především Bordetella bronchiseptica, která spolu s viry navozuje těžký průběh infekce. Jako hlavní příznak se u tohoto infekčního onemocnění velmi výrazně projevuje silný kašel se zvracením a dávením, dostavují se také výroky, často až hnisavé, z očí a nosu.
Borelióza psů (lymeská choroba)
Borelióza psů (lymeská choroba) je zdlouhavá bakteriální infekce, která může navodit dlouhodobě bolestivé stavy. Hlavními příznaky jsou artritidy s náhlým vznikem značných bolestí, dostavuje se kulhání, horečky, nechutenství, netečnost a deprese. Těžké formy boreliózy postihují srdce, mozek a ledviny.
Leptospiróza
Leptospiróza je bakteriální onemocnění, jehož původce - leptospiry - nacházíme velmi často u volně žijících zvířat, která je mohou po dlouhou dobu vylučovat a šířit tak infekci. Pes se nakazí přímo od nemocných zvířat nebo pitím kontaminované vody. Jako hlavní příznaky lze uvést vysoké horečky, žloutenku, krváceniny na sliznicích a krev v trusu. Některé sérovary leptospir jsou přenosné na člověka a vysoce nakažlivé (Weilova žloutenka).